Paličkování

Každý již někdy určitě nějakou krajku viděl, někdo se jí i dotýkal, někdo se jí (nebo svůj interiér) zdobí a jsou i tací, kteří ji dokáží vyrobit. Krajek je veliké množství druhů např. pletená, háčkovaná, šitá a pro mne právě hlavně krajka ručně paličkovaná. Ale jak vlastně samotnou krajku definovat? Podle  Etnografického slovníku jsou krajky samostatným textilním materiálem, avšak charakterem začlenění do oděvních kusů zároveň náleží ke sféře výzdoby. Mě se však mnohem více líbí, jak definovala krajku Marie Kubátová v pohádce „Slaměná Mařena“:

„Vidíš – není to nic než díra lapená do nitě, jak ftáče do sítě a jaká je to krása. Vokno taky není víc než nic ve zdi a vidíš tím do nebe, řekla bílá kmotra. Naučím tě lapit nic do nitě. Prázdnýho nic má i chudák habaděj. Když mi z lapenejch děr uděláš kráhel, bude to i tvoje bohatství. Ale kde vzít nitě na parádní vokruží? starala se Fána. Mařena dejchla slaměnou hubou zpod plachetky na vokno. V tu ránu se roztáhl po skle damašek, tak herbáuný krásy, že by se ani faktor nedoplatil. Vodpáráš z mojí ledový výšivky na vokně nit. Polapíš do nitěnýho voka kus prázdnoty a vedle zas, seřadíš díry v maršparádu a máš krajku….“